Život je boj a sebevrah je ulejvák!

Duben 2012

2.povídka 1.kapitola 1.část

25. dubna 2012 v 19:43
Tak už tu mám 1.část 1.kapitoly. Je to trochu krátký a přiznám se jen tak psaný narychlo,ale doufám,že se bude líbit..

kapitola2 část2

25. dubna 2012 v 19:21 Povídky
Želva… Jak se asi má?Neviděla jsem ji asi 2 dny,ale stejně se mi už po Ťousťovi stýská.Doufám že následující tři týdny ve zdraví přežije,protože pod jednou střechou s Cherry,Krávou,se Samem a s mámou by to mohlo být docela náročný.
S Mel jsme se o Mysli tyčinku rozdělili hned,co nám doslova přiletěla do klína.
Myslím,že by chutnala i Ťousťovi.Moment…Dochází mi,že mi na tom něco nesedí..Chutnala by i Ťousťovi.. A jéje.. No jasně že by mu chutnala.Teď by Ťousťovi chutnalo opravdu všechno.. Vždyť já jsme svou želvičku zapomněla před odjezdem nakrmit!
Rychle do mobilu vyťukávám mámino číslo,když v tom mě vyruší kamarádka vedle mě.
,,Všechno v pohodě?"Ptá se s ustaraným výrazem ve tváři.(Mel totiž ví jak špatně snáším jízdy autobusem,autem nebo vlastně čímkoliv jiným)
,,jo jo, všechno, jen jsem zapomněla nakrmit želvu."Odpovídám
,,Aha." Směje se.
,,No.Možná bych teda s tím telefonátem počkala.Chci říct,jsme už skoro na místě a jestli náš Ťousťíček vydržel do teď,tak věř mi,že půlhodina s ním nic neudělá."Dodává
Vlastně má pravdu.
,,Hmm tak jo"
(OOO_OOO)
Uff… to byl den..
Padám na svou postel ve svém ,,novém,, domě.Je to trochu zvláštní,ale to první co jsem tady ve Francii dostala byl bonbon.Ne, dělám si srandu. Ale dala bych si.
Ale ještě sladší než ten bonbon je nejspíš ten kluk,co tu semnou bydlí pod střechou. Jmenuje se Lucas.
Má tmavě hnědý vlasy a modrý oči.Dokonalý.
(OOO_OOO)
Hmm tak uběhl první týden ve Francii a..no… je tu stráááááášnááá nuda..Tak co dneska mám ještě na programu? Výlet se třídou a Francouzema.( A Lucasem) Jedem se podívat na Eiffelovku.Tak to by ještě docela šlo.
Tak co vezmu s sebou? Mobil,zápisník,tužku,fotku želvičky(tu nikdy nezapomínám) a nakonec peněženku a láhev s vodou.
Těším se že zas potkám Mel.Moc často se teď nevídáme,protože většinu času trávíme s rodinou u který jsme ubytovaný.
Mé myšlenky patří Ťousťovi (samozřejmě) když cestou ze svého pokoje vrážím do Lucase.
Stihnu se jen začervenat a zamumlat promiň co v mé špatné francouzštině a nesrozumitelném drmolení mohlo znít asi takhle fge shbuis djésolfé.. No jo jen se smějte..

Nová povídka

24. dubna 2012 v 20:35
tak jsem začala psát další povídku..což může být celkem zdlouhavé když u první nemám ani 2 kapitoly.. Ale..dostala jsem nápady který mi do první nešly tak tady máte prolog..ať se líbí :)

2.kapitola 1.část

10. dubna 2012 v 20:50 Zánik říše Vertoras
Tak a další část další kapči... vím zatím nuda,ale trápení brzo skončí :D

Tak a je to. Po té co nám táta řekl,že se doma nějaký čas nebude ukazovat si sebral svých šest,nebo spíš sedm švestek a odešel do penzionu U velkého vola. Blbej název , ne? Ale ať si trhne. Je to jeho věc a nakonec i jeho vina,že od nás odešel. A já odejdu taky. Teda ne na dlouho… Jen na výměnej pobyt do Francie. Celý tři týdny strávim s nějakym frantíkem pod střechou a budu se pokoušet domluvit rukama,nohama. Docela vtipná představa a i když mý výsledky ve Francouzouskym jazyce nejsou moc na vystavování,těšim se ,že odtut na chvíli vypadnu. Ode všech. Hlavně se chci zbavit Cherry. Začíná mě štvát.. hmm čím to bude?? V pátek vyrážíme..

(….)
Balím si posledních pár věcí do velkého báglu.. černý džíny, modrý triko, hnědou mikinu a pižamo s………….. ano želvou .
Za dvě hodiny vyrážíme a tak do sebe hážu ještě velkej oběd s nadějí že ho neuvidim v autobuse na podlaze. Byla by to škoda.. Kuře a hranolky. Ještě pohladit na rozloučenou Ťousťa a můžem vyrazit.
Cestou na nádraží ještě nabíráme Mel.Mamka se jí dřív bála,ale to už ji přešlo.Mel má tmavě hnědý oči který jí sou už tak dost výrazný , ale ještě je tlustě obtahuje černou tužkou,takže vždycky když se mamce podívala do očí, máma ucukla.Ale mě se to líbí.Pod očima má malý nos a rty které jsou neustále zvlněné do úšklebku. Ohnivě červený vlasy má až po pas a ty opravdu připomínají oheň,neboť jsou vlnité a vždycky když se na nich zaleskne slunce, je to jako jiskra,která touží po tom vzplanout.
Když konečně dorážíme na nádraží,zbytek třídy už dorazil.Učitelka kontroluje pasy a kartičky pojištovny.Mel a já zatím odkládáme bágly do autobusu a čekáme na další pokyny,které nakonec přichází.,,Nasedat do autobusu!! Rychle!" Celá třída natěšeně vstupuje do dvou autobusů,který škola pro tuhle akci objednala.
Sedám si spolu s Mel skoro úplně do zadu a děláme si pohodlí.Cesta do Francie potrvá dva dny a tak určitě nepotřebuji ztuhlý zadek.
Chvíli hrajeme karty nebo si jen tak povídáme,ale cesta je stejně až moc dlouhá.Nakonec obě usínáme.Probírá mě prudký náraz něčeho do hlavy. Mysli tyčinka. No super. : ,,Mel, vstávej! Svačina přiletěla!"¨

Překvápko..

3. dubna 2012 v 0:02 | funny-zelva
mám pro vás překvápko..stačí jen kliknout SEM->http://koulovacka.piste-povidky.cz/?c=8900 Smějící se

1.apríl a blog

2. dubna 2012 v 20:19 | funny-zelva
Ahoj želvy... Smějící se
Tak jak jste si užili 1.apríla? Doufám že jste aspoň pár lidí pořádně napálili!!Já si ho bohužel zas tak neužila,protože jsem nemocná..:( ale za to jsem se mohla věnovat psaní a vymýšlení povídky..Chtěla bych se povídce a blogu v příští době věnovat trovhu intenzivněji...
Tak se mějte a želva s vámiMrkající

1.kapitola 2.část

2. dubna 2012 v 19:09 | funny-zelva |  Zánik říše Vertoras
Seděla jsem ve svém pokoji na posteli a hleděla do prázdna.Původně jsem chtěla s rodiči mluvit o tom,že bych možná chtěla přespat u kamarádky,ale z toho nic nebude.Když jsem se dnes odpoledne přiřítila do obýváku,seděli rodiče u kuchyňského stolu a o něčem se bavili.Když mě uviděli,pouze mi pokynuli hlavou abych se k nim přidala.Když jsem se pozorněji podívala na matku,zjistila jsem,že nejspíš plakala.I otec nevypadal zrovna nadšeně.Řekla jsem si,že nejdřív počkám až si poslechnu co mi chtějí říct a až pak s nimi pokusím hodit řeč o tom přespání.Dlouhou chvíli se nic nedělo.Rodiče jen dál tiše seděli,čekali a tvářili se nešťastně,jako kdybych něco provedla.Mlčí. Mlčí a tentokrát za nic nemůžu.. Nebo jo? ,,Tak…" začnu nejistě aby se vůbec mluvit začalo.,,Tak…"Zopakoval po mě otec. ,,Něco se děje?Udělala jsem něco?"Chvíli zase mlčeli,ale pak mě začali ujišťovat že jsem nic neprovedla. ,,Víš.. s maminkou jsme si říkali,že by bylo nejlepší,kdybych se tu nějakou chvíli neukazoval."Říká táta. Au ! To bolí! Tohle většinou vždycky bývaj žvásty jako-určitě se vrátím-nebo-jen si s maminkou/tatínkem dáváme pauzu,nic závažného-anebo-pro vás se nic nemění.Jenže to se mýlí.Nejspíš to zas skončí tak,že tátu uvidíme dva nebo tři krát do roka,až ho uvidíme bude chtít abychom se s Cherry a Samem spřátelili s jeho NOVOU partnerkou,která bude o moc mladší než máma atd. Za tohle nemůžu. Myslím to, že mám pocit, že to skončí takhle. Vždycky jsem všechno viděla spíš černě. Možná proto,že už se to jednou stalo. Táta už před tím ženskou měl. Než potkal mámu. Proto je Cherry taky moje nevlastní sestra.,,Aha..kam půjdeš?" Nevěděla jsem co jiného bych za takovýhle situace měla říct.,,Ještě nevím.Zatím si vyhlídnu nějakej penzion a pak nejspíš byt někde poblíž" ,,Proč tu prostě nezůstaneš a nepočkáš dokud si ten byt nenajdeš,Tati?" Ptám se.Vlastně je to pravda.Nemusí utrácet peníze kvůli penzionu když tady má domov,ne?On to vidí jinak.,,To by asi neskončilo dobře ,Lauro." Jasně,chápu . Teda vlastně ne. Nechápu.Proč to jenom dělá??,,A co Cherry a Sam? Ty to vědí?" Vrtí hlavou. ,,Ještě ne.Ale neříkej jim to ty,ano? Chceme jim to říct osobně."Proč bych jim to měla říkat? Copak jsem úplně na hlavu?Vstávám a jdu k sobě do pokoje.Proč jsou ti dospělí tak divní?